Loupak.cz - Vtipy

Hádají se dvě ženy, co která z nich nosí pod sukní. Zaslechne to Skot a říká: „Nevím jak vy, ale já pod ní nenosím nic!”

K tarnopolskému rabínovi přijde mladý muž pro radu. Nemůže se totiž rozhodnout, má-li se oženit, nebo ne.
„Její otec je vážený a vzdělaný člověk.”
„Tak se ožeň.”
„Ale dcera je škaredá jak ropucha.”
„Tak se nežeň.”
„Ale dostane dvacet tisíc zlotých věna.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona kulhá.”
„Tak se nežeň.”
„Ale její otec si mě chce vzít za společníka.”
„Tak se ožeň.”
„Ale ona se ráda hádá.”
„Tak se nežeň.”
„Rabíne, jakou radu mi tedy dáváte?”
„Soudím,” povídá rabín po chvilce, „že by ses měl dát pokřtít.”
„A proč, rebe?”
„Protože pak půjdeš na nervy farářovi.”

Americká dáma v nejlepších letech zavítala do knihkupectví.
„Chtěla bych nějakou knihu,” pravila.
„Má to být něco lehčího, madame?” zeptal se úslužně prodavač.
„Na tom přeci nezáleží,” pravila madame poněkud nakvašeně, „jsem tu samozřejmě vozem.”

Zámožný Skot si v prodejně nábytku vybírá stůl a prodavač mu ochotně ukazuje: „Tady máme jeden se čtyřma nohama za deset tisíc, támhle s osmi za šestnáct tisíc...”
Skotský boháč se chvíli rozhlíží a nakonec se otáže: „A nemáte tady nějaký bez nohou?”

Skotská bowle: 10 l sodovky, 10 cl whisky a 50 hostů.

Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
„Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul Žid.
„Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
„Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”

„Díky rychlým rukám a neuvěřitelně přesné mušce dokáži sestřelit kouřícímu chlapovi cigaretu na zem,” básní o svých pistolnických schopnostech mladý Texasan.
„Neuvěřitelné! Velkolepé!” jásají jedni.
Druzí jsou skeptičtí: „To nikdo nedokáže! Se jenom vytahuješ! Tak ukaž...”
„No dobře,” prohlásí tedy pistolník, „najde se mezi vámi nějaký dobrovolník?”
Po chvilce váhání vystoupí jeden statečný muž a uvolí se stát živým terčem. Všichni vyjdou z baru na prašnou ulici, odvážlivec si zapálí cigárko, vytahující se pistolník poodstoupí od něj na padesát metrů, pak bleskurychle vytasí svůj kanón a na zem dopadne ustřelený kousek cigarety.
Všichni na to koukají s otevřenou hubou, nemohou tomu uvěřit. Vášnivě mezi sebou diskutují. Najednou něco těžce dopadne na zem. Všichni se otočí na místo, kde ještě před chvílí stál ten odvážlivec a teď vidí, jak leží čelem v písku, kus hlavy pryč a okolo kaluž krve jako z vola.
„Sakra,” posteskne si střelec, „ještě to musím vybrousit.”

Munkeles se odhodlá na cestu k zázračnému rabimu, aby se ho zeptal na dvě věci, které ho tíží. Majitel panství mu totiž vypověděl pacht a kdykoliv Munkeles přijde na zámek vyjednávat, dá ho vyhodit. A druhá věc: Munkelesova mladá, krásná žena, ač se doma denně modlí k Bohu, ne a ne dostat dítě.
Moudrý rabi ho vyslechl a praví: „Víš co, Munkeles? Pošli na zámek svou paní a ty se zatím modli, aby to všechno dobře dopadlo!”

Skotští manželé se zachránili na pustém ostrově z lodi, která se potopila. Po půl roce byly z šatů hadry a jídlo snědeno. Oběma se zdála budoucnost velmi temná.
„Doufám, že už to nemůže být horší,” pravila žena.
„Ale ano, mohlo by to být horší,” poznamenal manžel, „kdybych nebyl prozíravý a koupil zpáteční jízdenky...”

Sešli se dva skotští houbaři na Vysočině u jednoho vzrostlého hříbku. Slovo dalo slovo a dnes jsou tam dva malé pomníčky...